Podzim & jak se ztratit v životě
November 01, 2019
Hlásím, že jsem pořád ještě mezi živými. A že mi to nepsaní a netvoření (zase) strašně chybělo. A co se vlastně v mým životě dělo? Tohle bude pro docela složitý téma, takže se ho pokusím popsat tak, aby to neznělo jako šílený drama, protože to šílený drama není. No, možná pro mě, občas.
Abych to celý vysvětlila, skoro celý září jsem místo plánovaný cesty do Londýna ležela doma s angínou, otrávená, že je mi zle a že nic nemůžu dělat. Na konci září začal novej semestr a přesně tady to začalo jít ještě víc z kopce. Od začátku jsem tak nějak věděla, že tenhle půlrok úplně nebude
sranda. A ještě než to všechno začalo, tak jsem začala blbě spát, pořád
o tom přemýšlet a ubíjet se tím, jak hrozný to bude. Úplně zbytečně, protože všichni víme, že stresem si nikdy nepomůžete. A tak sem se vždycky chvíli stresovala a pak se zase trochu uklidnila a řekla si, že jsem úplně mimo, když řeším nějakou školu, že to nějak dopadne a že v životě existují horší věci. A za pár dní vždycky začly nanovo ty samý pocity.
A já se v tom koloběhu trochu ztratila. A hlavně jsem se v něm zasekla. Začalo to odporem ke školním záležitostem, ale přehouplo se to k odporu tak nějak obecně ke všemu, protože jsem stejně pořád myslela na to, co musím odevzdat, kolik lidí musím obepsat a co všechno nestíhám. Jediný, čím jsem se to snažila vyvažovat a co mi pomáhalo, byl pohyb a cvičení, protože si u toho vyčistíte hlavu. A já si potřebovala čistit hlavu pořád.
A ráda bych řekla, že to mám za sebou, jenže zvládnout dost věcí mě pořád ještě čeká. A já jsem v tom zamotaná, protože nevím, odkud začít a jak některý věci dělat. A jsem smutná, že se nemůžu věnovat některým věcem, který bych se věnovat chtěla. A nasraná, protože vím, že si za to můžu sama, že mě nebaví být paralyzovaná neustálým stresem, ale že se z něj stejně nemůžu vymotat. A tak sedím a píšu tenhle článek a doufám, že mi to pomůže uvědomit si, jaký blbosti hrotím a jak z toho koloběhu ven.
Jenže nevím.
Nevím.
No nic. Hlavu vzhůru, vole!
9 komentářů
Na těch fotkách vypadáš přímo úžasně! Si fotogenická. :)
ReplyDeleteděkuju moc!♥
DeleteKiežby sa ten stres zo školy dal tak ľahko vymazať... :/ A to je teda life goal, keď za tebou pribehne taký krásny peso. :)
ReplyDeleteSabi z blogu Beautiful savage
žejoooo! taky si myslim! ♥
DeleteNedávno jsem někde četla, že spoustu věcí, který člověk dost hrotí se vyřeší úplně jednoduše až poté, co se na ně vysere.
ReplyDeleteÚplně si říkám jak bych plácla nějaký děsný moudro, jak všechno bude zase fajn , ale vím jak sama nesnáším, když mi to někde cpe, když se zrovna v něčem sama plácám!
Takže budu držet pěsti ať je tohle období hodně rychle v čudu a ty si pak zpětně můžeš říct jak to bylo zbytečný :)
Joa ty tvoje vlasy!
Akoby si mi písala z duše! Držím prsty, nech sa všetko vykľuje podľa tvojich najlepších predstáv a nech je toho stresu čo najmenej :) Inak krásne fotky! :)
ReplyDeleteWhat A Fancy World
Moc hezké podziní fotky. Jinak se drž, všechno určitě zvládneš, ale chápu, že je to náročné. Někdy prostě všechno časově poskládat je těžké...
ReplyDeleteInspiration by Linda
tiež s týmto bojujem posledné týždne :P ale vždy sa utešujem, že bude ešte horšie :D krásne fotky
ReplyDeleteWHEN PIGS FLY
Vysoká škola je fakt velký stres, já sama jsem to neunesla a nedodělala ji. Doufám, že se máš teď už líp a že to jde! Přeju hodně síly do nového roku!
ReplyDelete