Co mě napadne

Konečně pořádnej víkend

March 21, 2019


Asi zní hrozně začínat článek větou o počasí, ale musím říct, že tahle zima mě upřímně letos ničí. Od srpna jsem byla ve Švédsku, kde bylo od října tma od tří odpoledne a i teploty se držely nízko. Těšila jsem se dom, že si konečně užiju tepla, ale v ČR je teplo zima prakticky úplně stejně.

Jsem člověk, kterej prostě potřebuje být aspoň trochu venku. Ne, neběhám maratony ani neběhám z jedné party na druhou, potřebuju být ale aspoň trochu aktivní a potřebuju na vzduch. Denně. Potřebuju objevovat drobnosti, i kdybych měla jít jenom mrknout na rybník ve vedlejší vesnici, potřebuju chodit, i kdyby to měla být cesta do školy. V Brně dávno nejezdím MDH do školy ani nikam jinam a pokud můžu, jdu prostě pěšky.

Docela dlouho dobu jsem to počasí zkrátka brala tak jak je, je přeci zima, ale postupem času mě to žralo víc a víc. A trošku mi to začínalo lézt na mozek. A až tenhle víkend se mi to povedlo trochu otočit. No, asi nemá smysl to okecávat, jdeme na to!


V sobotu to počasí pořád nebylo nic moc. Od rána pršelo a nebylo kdovíjak teplo. Ráno jsme si zajeli na pekelně skvělou snídani (zajít si občas někam na snídani je občas TAK skvělý, nic nenastartuje den líp!) Odpoledne mě to pošmourno a pršavo, ale mně už to bylo fakt jedno. Doma by mi asi hráblo, takže jsme prostě vyrazili i tak. Projít se po městě, k přehradě, nacvakat pár fotek a dát si něco dobrýho v kavárně. No, co si budem, v tom pošmourným počasí jsme venku nevydrželi moc dlouho, ale stejně to zvedne náladu! Večer jsme pak zmákli ještě fitko, ale nějak jsem se necítila nejlípa tak jsem se protáhla, odcvičila lehčí cviky a dál to nehrotila.

 Na snídani jsem si dala oblíbený avokádo s vajíčkama.  Může to zní jako nic moc, ale je to strašně skvělý!

 Konečně jsem pořádně vytáhla Kanken batůžek a hrozně ráda ho nosím, je lehoučkej a strašně pohodlnej!
S touhle princeznou to samozřejmě  skoro všechno jde líp.

A neděle se povedla ještě o kousek víc. Ráno jsem ještě dodělávala rešerši do školy, kterou jsem měla odevzdat o půlnoci, takže jsem si kupodivu přivstala a vrhla se na to hned ráno, abych měla večer klid. Jo, vstát brzy nakopne den ještě líp jak ta snídaně, o který jsem psala nahoře. A v neděli bylo konečně teplo a krásně. Po obědě jsme si zajeli na pískovej lom v Rudici, o kterým jsem mockrát slyšela, ale nikdy jsem tam nebyla. A hádejte co, bylo to nádherný, všude jsme viděli rozmlácený nádherný kamínky, protože Rudice je docela významná geologická oblast a obešli jsme si celej lom.  Tyhle místa fakt můžu.




♥ No a dva následující víkendy bych měla mít plný ještě většího objevování! Konečně ♥

Erasmus Švédsko

A ty se jako nebojíš? Jak to zvládneš bez svýho kluka? Aneb jak jsem jela na Erasmus

March 09, 2019

Jak to tam přežiješ tak dlouho sama bez blízkých? Vždyť budeš na všechno sama!
Jak to zvládneš bez svýho kluka? Bude ti smutno a ty budeš sama. Jak tě vůbec pustil?
Co když tam nebude nikdo z Česka? Co když se nedomluvíš?
Jak to vůbec zvládneš, žít v jiný zemi? Jak si všechno zařídíš?
A nebudeš sama? Neokrade tě někdo? Je ve Švédsku bezpečno? Četl jsem na internetu, že tam mají problémy s muslimy...

Tyhle a další podobný otázky jsem před Erasmem a během něj dostávala denně a vlastně je dostávám pořád. 

Abych odpověděla v jedný větě - ne, nebála jsem. Nebylo čeho. 

Abyste si rozuměli - ne, Erasmus ve Švédsku nebo v jakýkoli jiný zemi fakt není humanitární práce v Africe.  Nepracujete tu, nemusíte se uživit. Nic vám defacto nehrozí, dostávate stipendium od školy, krom školy nemáte žádný povinnosti. Musíte si sice zaplatit nájem, dojít na nákup a hodit prádlo do pračky a občas něco vyřešit, ale to je tak všechno. A vždycky existuje x lidí, na který se v případě problému můžete obrátit.

Kulturní šok může přijít, ale je jenom malej. Některý věci jsou trochu jiný, ale ve výsledku žijete úplně stejně, vaříte si stejný jídlo, děláte stejný věci, jenom občas pokecáte nebo někam zajdete s ostatními studenty, stejně jako byste v ČR někam zašli s kamarády.

Neříkám, že je to brnkačka, švédskej vzdělávací systém byl pro mě v nečem docela výzva a některý úkoly nebo zkoušky jsou prostě těžký. Školství vás nutí mnohem víc argumentovat a přemýšlet a mnohem míň se musíte učit věci zpaměti. Je to zkrátka jiný. A ano, vždycky se něco pokazí, takže budete muset jít a řešit věci. Ale dá se to.


A ohledně toho odloučení a vztahu a Erasmu vám můžu říct...
Je to v pohodě.  

A hlavně  - na Erasmus jedete kvůli sobě. Děláte to pro sebe, aby vás to někam posunulo, abyste se něco naučili a abyste zažili nový věci.

Podle mě je blbost, aby vás od takový příležitosti partner odrazoval nebo jste nejeli jenom ze strachu, že vám bude smutno. Jasně, je šance, že to ten vztah nezvládne a prostě se z nějakýho důvodu rozejdete a ano, možná vám občas smutno bude. S tím do toho jdete, jakkoli to zní hnusně. Ale pokud vás někdo odrazuje, je to blbost a není to dobře. Ve vztahu, kterej má smysl, ten druhej pochopí, že vám to udělá radost a že to pro vás má přínos. A jenom vztah, ve kterým ve kterým vás ten druhej podpoří v tom, co chcete, má koneckonců smysl, ne?

A ten půrok sice zní strašidelně, ale ve skutečnosti je to v pohodě, já se navíc dvakrát vracela do ČR. My jsme si hodně psali i volali a spoustu problémů jsme řešili úplně stejně, jako bych byla doma. Na Erasmu jsem tak trochu (samotnou mě překvapilo, jak automaticky) přepla na jinej režim a smutno mi nebylo prakticky vůbec. Hodně věcí si díky tomu urovnáte v hlavě a vztah to může o dost posunout (ale i pohřbít, jasně). Člověk se adaptuje a zvládne všechno, vážně. A pokud víte, že se máte kam vrátit, je to o to lehčí.


Takže pohodička, jo?

Co mě napadne

ÚNOR VE FOTKÁCH - no spending challenge, píšu bakalářku & stavím se na hlavu

February 28, 2019

Druhej měsíc tohohle roku je za náma. Proběhly nějaký kafíčka, počasí začíná bejt krásný, dáváme první výlet autem bez střechy, napsala jsem pár trochu jinejch textů, dál bojuju s prokrastinací a píšu si potupně (nebo motivačně?) to-do listy, mile mě překvapil Most! a je mi vlastně na občasný výkyvy hezky.

Toť ve zkratce. A taky:
  • Začala mi škola a první týden byl bolestivě chaotickej, běhala jsem celej týden po fakultě, chodila na jednotlivý předměty a plánovala, co si zapsat a co raděj vynechat, nadávala, zoufala a občas, velice zřídkakdy jsem byla nadšená. Sranda bylo taky téma mojí bakalářky, protože jsem si ho vymýšlela sama a když jsem šla na první konzultaci, věděla jsem, že když mi to vedoucí nepovolí, jsem v háji. Téma ale prošlo, vedoucí byla nadšená a já se na to psaní vlastně docela těším. Kromě nudnejch předmětů mám ale některý fakt peckový, třeba ten, kde chodím koukat do kina na dobrý britský a americký filmy. Chceš!
  • Pořád běhám minimálně  dvakrát týdně do fitka a strašně mě to baví. Trošku navyšuju intenzitu a nebojím se zbořit u některejch cviků, u spousty věci mi pořád nejde správně technika. Semtam cvičím s váhama, ale nejvíc mě baví cvičit s vlastní vahou jakoby HIITy, kde zapojím celý tělo. Po dlouhý době zase zkouším stojky a nebo šplhání na laně, což mě mega bavilo jako malou. Mistr světa v tom nejsem, ale neva.
  • Na únor sem si v rámci minimalismu nastavila NO SPENDING CHALLENGE. Ne tolik kvůli šetření, spíš jsem měla po Erasmu zase trochu pocit, že se topím ve věcech a že to chci trochu zredukovat a trošku si ujasnit, co chci a co nechci kupovat, co mi dělá a nedělá radost. To znamená celejch 28 dní bez jakýchkoli nákupů oblečení, kosmetiky, dekorací a vůbec čehokoli nepotřebnýho. Jídlo, kafíčka a hlavně jezení v restauracích jsem se snažila omezit taky, ale nešlo to tak snadno - a já nechci odmítat jít na něco dobrýho s kamarády nebo si nemoct dát kafe, když jsem celej den ve škole. Co se týče materiálních věcí, fakt jsem si za ten měsíc nekoupila nic a ani mi to nechybělo. Víc vám o téhle výzvě plánuju povědět ve videu! 
Brněnský 4pokoje pro mě byly veliký zklamání. Rádoby hipsterskej podnik, kterej je dost průměrnej.

 Řeknu to potísící, ale existuje sakra něco víc praktickýho než Kindl?

 A taky jsem udělala svoji první omeletu, začla jíst hromadu vajíček a zase o něco líp vím, co jíst, abych se cítíla co nejlíp.
 A co teprv tyhle zapečený brambory! Je tam špenát, vajíčko, sýr, parmezán, šunka a kapka smetany. Mňam!

 Tohle, uznávám, ani není nejzdravější, ale já měla na indickou kuchyni chuť celej Erasmus.

 A tohle ovoce mi taky zachutnalo.



 Brno je teď moje město. A když se zrovna neprodírám davy, docela to tam i miluju.

 Můžete totiž vidět něco TAKOVÝHO!
 A tyhle hranolky chcete zkusit. Za těch 38 korun totiž dostanete dost možná nejlepší hranolky ve svým životě. Faency Fries mají je v Brně, Olomouci a spousta dalších městech.


 A tohle je důkaz, že ani princezny se nebudí s dokonalým makeupem a krásnou pletí (a já s tím mám teď docela problém, ale to nechme na jindy) Tak čau a mějte se! A pro nejnovější info jsem kdyžtak na insta!

Co mě napadne

Zasněžený fotky,můj leden & minimalistickej šatník

February 05, 2019

Takže, jakej byl můj leden? První dvě třetiny jsem trávila ještě ve Švédsku a už jsem neměla žádnou školu, takže jsem každej den vyrážela někam ven, abych si Švédsko pořádně užila. Na poslední dny za mnou přijel Tom a trochu jsme cestovali spolu, ale o tom si můžete přečíst tady. 
Jasně, většina lidí bere leden jako měsíc, kdy začínají plnit svoje roční cíle - já si předsevzetí moc nedávám, ale za leden jsem se sebou docela spokojená - nebylo to 100%, ale pár věcí se mi povedlo.

Po příjezdu jsem docela rychle spadla do života v ČR a dělala jsem věci, který jsem ve Švédsku nemohla. Konečně jsem si dala do trochu pořádku spánkovej režim (dlouhou dobu jsem chodila spát hodně pozdě a vstávala často v poledne a za boha mi to nešlo změnit), začala jsem chodit zase do fitka, chodím plavat a nebo cvičím doma. Na výlety a čas venku to zatím moc není, i když mi to mega chybí, takže si dávám oddech a plánuju, kam zase vyrazit. Místo toho jsem se rozmazlovala moc dobrými restauracemi a kavárnami, co sice stojí ranec peněz, ale zase stojí za to.

Focení se věnuju trochu míň - tyhle fotky vznikly asi během deseti minut jenom kousíček od domu, ale dopadly překvapivě dobře. S outfitem to mám klasicky absolutně hodně jednoduchý - už měsíce jsem si nekoupila absolutně nic a co nejdřív plánuju probrat šatník a znovu vyházet nepotřebný věci, mrknout co v tý skříni vůbec mám a až potom koupit to, co doopravdy potřebuju.



 A taky jsem zašla na svou první pořádnou snídani venku vůbec a to vám bylo dokonalý! Odteď jsem snídaňovej člověk! A vůbec, máte nějaký tipy na snídaně v Brně?

 Jo, Švédsko, uznávám, s těmihle výhledy se neloučím snadno!

 "Tys to s těma dlouhejma vlasama vyhrála! Dlouhý, silný." A jo, třeba na tyhle fotce je miluju, ale často mám prostě chuť jít na plešku a nic neřešit. Protože takhle rozpuštěný je mám beztak jenom na těch fotkách, protože jinak mě štve, když mi všude lítají a cuchají se, kdovíjak mi nedrží tvar a já fakt odmítám mýt si je denně, foukat a půl hodiny stylovat, aby to vypadalo trochu líp. S tou pleškou mi zatím každej řekl, že mi hráblo. Takže nevim.

 A to by bylo z mýho ledna všechno. Jakej byl ten váš?

Erasmus Švédsko

Poslední dny ve Švédsku, Goteborg & proč bydlet v airbnb

January 30, 2019



Švédskej půlrok je za mnou. Já věděla, že to uteče, ale že takhle rychle? Mně čekají krásný dva týdny volna do začátku novýho semestru, na kterej se tentokrát pekelně těším (i když to asi bude záhul) a mám tím pádem čas dohnat všechny fotkový resty. A tentokrát ty z posledních dní před odjezdem z Erasmu. 

Poslední dny na Erasmu za mnou nakonec přijel Tom, což bylo skvělý, protože jsme měli čas na trochu cestování a taky měli boží airbnb - maličkej švédskej domeček v tý nejvíc švédský čtvrti, jaká by vás napadla. Kam všude jsme mrkli a co nás bavilo nejvíc vám za chvilku ukážu.

 Poslední večer jsem strávila s všema nejdůležitějšíma lidma, s kterými jsem za uplynulej rok chodila na obědy, nadávala na školu a společně jsme prozkoumávali město. Italská spolubydlící udělala božský lasagne a všichni jsme si v klidu sedli a pokecali o tom, co nám tahle zkušenost dala (a vlastně o všech možným). Vím, že pro spoustu lidí je pak težký z Erasmu odjet a je jim to celý líto, pro mě to ale bylo obdivuhodně snadný, protože jsem věděla, že se zase posunu někam dál a že se mám (snad) i dál na co těšit.

Tom za mnou přiletěl do Goteborgu, takže jsme naše výletění začali právě tady. Goteborg je druhý největší město Švédska a je moc hezký, i když vyloženě k vidění toho zde zase tolik není. Svezli jsme se ferry, která je pro některý linky Goteborgu zadarmo a prošli jsme si známou čtvť Hagga, která je proslulá malebnými kavárnami.

A tyhle výhledy stojí za to snad nejvíc.


Pak jsme se svezli vlakem  do Trollhattanu a zde nás čekalo pohádkový Airbnb od toho nejvíc typicky švédskýho páru, jakej byste si byli schopní představit. Airbnb jsme zkoušeli poprvý, ale osobně mi  to vyhovuje mnohem víc než hotely. Cítíte se jako doma, máte kuchyň a většinu vybavení klasickýho bytu a většinou je to i levnější než ty zmíněný hotely.
 No žejo?! Po příjezdu jsme navíc zjistili, že máme v domečku i saunu, což bylo v geniální, když jste po celým dnu chození přišli zmrzlí domů. A tak jsme ji používali pořád a to vůbec nejsem saunovací typ.
 A takový jsme si dělali krásný snídaně. Skořicový šneky aka nejtypičtější švédský pečivo vedlo na celý čáře.  A čerstvý ovoce, nejlíp právě to mango.
A taky jsme byli ve Vanesborgu u největšího švédskýho jezera Vanern. V půlce ledna konečně začalo být trochu zima, takže jezero bylo zamrzlý, pekelně foukalo a ano, byla zima jako prase. Ale ta příroda byla boží.
A pak jsme už letěli domů. V pekelný mlze a já vlastně šťastná za tohle celý.