Co mě napadne

Minivýlet - V zámecké zahradě a na přehradě

July 11, 2018


Kromě těch delších miluju i kratičký výlety, kdy se prostě ve tři odpoledne spontánně rozhodneš, že tě to u počítače nebaví a že potřebuješ na vzduch a trochu se protáhnout. A místo toho jít se projít kilák okolo baráku si prostě zajedeš pár kilometrů dál a spojíš to s tím vidět něco hezkýho (a třeba i novýho), protože v nejbližším okolí často čekají ty nejhezčí místa.

Asi vám došlo, že dnešní článek bude právě o takovýmhle minivýletu. Předevčírem jsme si totiž přesně takhle vyjeli na zámek a na přehradu v okolí. Poslední dobou mám toulavý nohy víc než kdykoli předtím a nejraděj bych pořád někde na cestách. A protože ne vždycky můžeš sedět na pláži v Thajsku, občas stačí ke štěstí takovejhle minitrip.

Nebudu kecat, právě teď si užívám prakticky volnej letní týden a snažím se najít balanc mezi tím, abych byla aspoň kapku produktivní a abych stihla všechno, co jsem celou dobu předtím zanedbávala a na co jsem neměla čas. A je to boží!

A vy si taky užijte léto co nejvíc podle sebe. Mimochodem, co vy a minivýlety - baví, nebaví?

První zastávka byla právě zámecká zahrada (v Lysicích!) a bylo to překvapivě hezký.





A pak jsme si zajeli na tu přehradu (je to Křetínka u Letovic, mimochodem.) Vodu miluju ve všech podobách - rybníky, bazény, jezera, přehrady - VŠECKO. Nejraděj bych chodila plavat pětkrát do týdne. Prostředí bylo krásný, voda čistá, jen přístup do vody všelijakej. Koupačku bohužel znepříjemňovalo bahno, do kterýho se při vstupu do vody boříte, ale jinak to bylo supr.






Co mě napadne

Dny chaosu, tvoření a štěstí?

July 04, 2018


Můj život v poslední době popsanej několika slovy? Chaos, tvoření a štěstí. Léto si chci užít co nejvíc, takže pracuju jen zlehka a ten zbylej čas si prostě užívám. Nápadů na tvoření mám snad nejvíc za celej život, ačkoli je to klasicky o něco horší s jejich realizací. Psát je těžký, jenomže taky zatraceně skvělý. Zažila jsem chvilky,  kdy to fakt stálo za to a tím textem jsem žila, což vyváží všechny ty chvilky, kdy u toho zoufale nadávám nebo to čtu po sobě a vím, že to zatím fakt není ono.

Dneska to nebude s dlouhým  deníčkovým úvodem, ale svoje uplynulý dva měsíce vám ukážu skrz fotky. Bude jich docela dost a ke každý vám něco povím. Připravte se na hodně jídla i drobnejch zážitků a cvaků. Jdem na to!


Pořídila jsem si obrovský zrcadlo z IKEA. Stálo osm stovek, dělá mi nekonečný nohy a můžu si v něm dělat svoje zbytečný selfíčka. Winwin.  A konečně mám nový vlasy. Zrzavá ke mně, zdá se, jde pořád úplně nejvíc.



 V nejbližší době můžete čekat taky článek z pár dní v Jeseníkách - ten první najdete tady. I za ty čtyři dny, co jsme tu strávili, jsme viděli hromadu krásnýho. Hory jsou prostě dechberoucí a pokaždý z nich odjíždím psychicky krásně nabitá energií.

Pořád jsem zamilovaná taky do drobnejch procházek, západů slunce a do přírody celkově. Snažím se trávit každej den venku (a trochu se hejbat) aspoň chvilku, a je to jedna z nejlepších věcí, co můžete pro svoje tělo (i hlavu) udělat. Slibuju ♥

 Občas to totiž vypadá i bez filtru takhle.

Jak víte - z Aliexpressu se snažím nakupovat už vážně minimálně a moc mě to neláká, ale nechala jsem se zlákat touhle roztomilostí. Dopadlo to zcela očekávaně - je mi malá.

Když jsme u materiálních radostí, musím zmínit tuhle dvojku, která se vám s trochou nadsázky postarají o nejhebčí a nejvoňavější kůži na světě. Cukrovej peeling Balea za 40 korun je limitka (snad jej ještě najdete v DMku) a olejíčky od Saloosu jsou prostě hrozně fajn - a já miluju levandulovou vůni, takže to bylo jasný. Obecně nejsem fanoušek toho házet na sebe denně desítky produktů a celkově si myslím, že pleť se o sebe postará i bez toho, ale tyhle dvě věci mi přišly moc fajn.


Čerstvý ovoce je zkrátka na tohle počasí jedna z nejlepších věcí. Tečka.

Kafe poslední dobou docela omezuju a snažím se pít maximálně pár slabých káv týdně, protože mi nedělalo úplně dobře, ale v horkým počasí je to ledový zkrátka skvělý.

Jídlo je pořád jedním ze středobodů mýho vesmíru. Tady levandulová limonáda a domácí burger. Mňam. Krom toho si dělám taky domácí smrkovou limošku, která je tou nejjednodušší věcí na světě a chutná strašně dobře. Pokud se mi povede, hodím sem návod :)

Pokud jdu do práce nebo jdu na celej den pryč z domu, snažím se si brát jídlo s sebou, protože všichni víme, že je to fakt dost často nejlevnější a nejzdravější varianta. Tady jsem si udělala rajčatový těstoviny a masovýma koulema (a celý mi to netrvalo dýl jak 15 minut). Mám popisovat, jak strašně dobrý to bylo?

A fakt jsem si zvykla snídat prakticky denně ovesný kaše. Je to jednoduchý, levný, na dlouho vás to zasytí, nemusíte mít prakticky nic moc nakoupený a díky semínkám, sirupům a ovoci existuje nekonečný množství variant. Taky jsem zjistila, že úplně jinej rozměr dostane kaše, pokud do ní přidáte trochu burákovýho másla. Jo, a pokud se ráno nestíhám najíst doma, beru si je krabičce i s sebou a je to úplně super.


Jako neskutečná  kombinace (v pozitivním smyslu!) se ukázalo tohle jídlo. To je totiž strašně dobrý a udělá vám to tak dobře (a taky je to ohromně zdravý). Pokud milujete vejce, avokádo a fazole (já miluju všechny tři, fazole obzvlášť), zkuste to.

Pokud bych měla z poslední doby vypíchnout jeden seriál, bude to Patrick Melrose. Hraje tam Cumberbacht a je to skvělá anglická minisérie i anglický smetánce, závislosti a traumatech z dětství. Mrkněte.

A pamatujete, jak jsem říkala, že jsem byla na autosrazu? Tady je důkaz, ha!

No a přístě zase u něčeho míň chaotickýho, a já si jdu užít dva dny do Hradce na Rock for People, kde jsem v životě nebyla, ale vyhrála jsem (snad poprvý!) lístky, tak proč to nezkusit?

A taky přidávám docela často na Instagramu - mrkněte!
Jo a mějte se krásně (nebo tak, jak sami chcete) ♥

Co mě napadne

Pevný objektivy za tisícovku, dálkový spouště a další levný fotopříslušenství z Aliexpressu

June 25, 2018


 Miluju focení, ale fakt nepotřebuju vybavení za desetitisíce. Svoji starou zrcadlovku mám asi 8 let a pořád dobře funguje, ačkoli už ji co nejdřív plánuju vyměnit za novější. Všichni víme, že fotovybavení je prostě drahý a zvlášť originální objektivy stojí dost peněz.  Dát za objektiv 6 tisíc se mi nechtělo. A tak jsem to s objektivy (i několika jinými věcmi) vyřešila díky Aliexpressu.

Začněme tím nejdůležitějším, což jsou právě ty objektivy. Musím říct, že pevnej objektiv jsem chtěla roky. Strašně. Vlastně jsem ho chtěla už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že nějaký pevný objektivy existují. Vy, co trochu fotíte a stejně jako já fotíte hlavně lidi, věci a občas krajinky, asi dobře víte, jak skvělý pevný skla jsou. Seťák 18-55mm byl sice univerzální, ale taky hrozně kazil perspektivu a fotky nebyly tak kvalitní. A já chtěla změnu a magický bokehy a hlavně zas to svoje cvakání posunout trochu dál. 

A pak jsem zjistila, že značka Yongnuo dělá objektivy za třetinu ceny a dají se koupit na Aliexpressu. Pro Nikon i Canon (ty pro Canon jsou ještě levnější) - pro Canon za tisícovku a pro Nikon za 1500, viz odkaz . A objednala si 35mm a později ještě pevnou padesátku.  Nepopíšu vám technický parametry ani objektivy nemůžu srovnávat s originály, protože jsem jimi  nikdy nefotila, ale za ty peníze se mi zdají jako supr alternativa k originálu a při focení určitě splňujou, co mají.

Osobně mám raději 35mm, protože je víc univerzální a já mám pocit, že s ním pokaždý vyfotím co potřebuju (třeba k focení jídla je často 50mm už moc), ale spousta lidí preferuje právě 50mm.



 
 Další věc, která hromadě fotografů dokáže ulehčit spoustu práce, je kromě stativu i dálková spoušť. A já si objednala hned dvě - drátovou a bezdrátovou. Obě stály do dvou dolarů. Ta bezdrátová mi bohužel nefunguje, protože můj typ zrcadlovky nemá infraport, ale dálkovou jednoduše píchnu do foťáku a jedu. Pokud ale máte typ zrcadlovky, ke které bezdrátová spoušť funguje, je to skvělej tip k experimentování s fotkama. Hledejte pod heslem remote shutter a podle typu vašeho foťáku.

Mám sice fotobrašnu nebo foťák hážu rovnou do tašky, občas ale na výlety nosím víc objektivů a často jsem je mívala v tašce jen tak volně. Totálně se mi kvůli tomu hodí tahle malej obal na objektivy. Stál tři dolary a dovnitř se mi vlezou dokonce dva.  

A na co ve fotovybavení nedáte dopustit vy? U mě je to kromě těhle věcí ještě stativ, kterým si pomáhám hlavně při focení doma.

Co mě napadne

Dny poté & plány do budoucna & nový vlasy

June 19, 2018

  
Mít konečně po zkouškovým je jednoduše skvělý. Ačkoli jsem v semestru neměla moc předmětů, zkouškový bylo klasicky docela stresový - klasicky se krásně scházelo víc zkoušek na jeden den nebo přicházely jiný drobný patálie - každopádně je to ale za mnou a já si můžu odškrtout některý obávaný předměty. BO-ŽÍ!

Nejvíc se teď těším na věci, který jsem pořádně nestíhala nebo je prostě zanedbávala. Chci toho zrovna teď tolik a už teďka mám pocit, že nestíhám, že přetíkám nápady a strašně mě štve, že nemůžu v jednu chvíli dělat tisíc věcí.

A co teda plánuju?
  •  Znovu si chci začít pořádně a zdravě vařit, protože strava v tomhle udělá strašně moc. Chci jíst co nejvíc zdravý,  jednoduchý jídlo, hodně ovoce a zeleniny, co nejvíc celistvých potravin, ale rozhodně to nechci hrotit a nějak se omezovat. Pizza v mým životě prostě zůstane!
  • Taky se chci pořádně opřít do cvičení, protože to mi v životě pomáhá stejně moc jako jídlo a už mi fakt chybí pořádně se zapotit a pak cítit ten skvělej pocit co cvičení. A hromadu procházek k tomu!
  • Chci psát a tvořit. Tady na blogu, na svým ehm, románu, taky chci chrlit fotky na instagramu a kdo ví kde ještě! Písmenka a nápady, ke mně!
  • Chci se vzdělávat. A zase pořádně číst. Že by čas na nějakej další certifikát?
  • A taky chci cestovat a výletit. Kam? To zatím nevím. Ale ono se něco objeví! ♥
A k fotkám? Vznikly asi před hodinou a jsem na nich s výjimkou řasenky nenamalovaná a oblečenej mám jedinej jednoduchej kousek. Právě tak se poslední dobou cítím nejlíp a právě tak mě potkáte nejčastěji. A mám konečně oživený vlasy. Zrzavá ke mně prostě a jednoduše jde tak moc, že jsem se k ní musela vrátit.

P.S. Šaty jsou mimochodem z C&A, stály dvě stovky a jsou nejlepší.





Z cest & výletů

Jedno rychlý plzeňský dobrodružství

June 13, 2018


Ještě než vás zahltím zbytkem fotek a povídáním z Jeseníků, proložím to několika jinýma článkama. Ten úplně první bude z výletu do Plzně, kam jsme se vydali dost spontánně před pár dny. Z Brna, přes Prahu, což je krásnejch 300 kiláků tam. A dalších 300 zpátky.

Abych to uvedla na pravou míru, cesta byla totiž fakt vysilující. Na D1 jsme si pěkně zanadávali v několika zúženích, kde se zcela očekávaně krásně tvořily kolony, u Prahy jsme pak kolem třetí chytli špičku a ani do Plzně to nebylo úplně bezproblémový. Na místo jsme dorazili pěkně unavení a mrzutí, podařilo nám kápnout na pěkně hnusný čínský jídlo a při projíždění městem se nám celá Plzeň zdála ošklivá a nudná. Chvíli jsme unavení váhali, jestli má cenu vůbec cenu něco hledat, ale nakonec jsme to hecli, protože, jak často se z Brna podíváš do Plzně?

I když jsme sem nejeli na primárně na výlet, ale měli ve městě nějaký vyřizování, stihli jsme nakonec projít kus města. Miluju objevovat atmosféru různejch míst  a snažím se v každým  městě, kam se dostanu, projít alespoň kousek, abych nasála trochu ducha místa. Tohle prozkoumávání mě strašně baví. O to víc, že nikdy moc neplánuju, jenom googlím a občas mrknu na mapu v telefonu.

U Plzně mě  totiž nakonec fakt mrzelo, že nemáme víc času. Krásně se tu mixuje historický s industriálním a tak kombinace mě fakt bavila. Takže, Plzničko, uvidíme se někdy přístě!





Z cest & výletů

Jak jsem chtěla trochu klidu - první den v Rejvízu

June 04, 2018

Sedím na dřevěný lavičce za pohádkovou roubenkou, venku zpívají ptáci a pomalu se stmívá. Jsem unavená, spokojená, s bolavýma nohama a s šílenou chutí napsat aspoň kratičkej článek. Jestli je právě teď něčeho v mým životě zoufalej nedostatek, je to cestování a výletění. Neberte to zle, ne, nemám to nikomu za zlý, jenom sama sobě, ale cestování je zkrátka něco, co mě vnitřně nakopne a je to pro mě takovej malej restart a taky něco, čeho bych ráda měla v životě mnohem víc. A po dlouhý době jsem zase na chvíli na cestách, i když jenom v blízkejch Jesenících.

Možná vám už došlo, že si s článkama dávám na skoro vždycky čas - upravuju fotky, píšu článek a nechávám to celý uležet a pak, až po delší době pak článek zveřejňuju. Ale dneska mám chuť psát hned a tak taky píšu. Jeseníky jsou totiž přesně to, co po posledních chaotických a docela náročných měsících potřebuju. Klid, příroda a zároveň tak trochu dobrodružství. V krásným prostředí. A moře čerstvýho vzduchu, pohybu a dobrýho jídla.
 
Tak uvidíme, co přinese druhej den!