Co mě napadne

Ten nejupřímnější článek z karantény

May 24, 2020

 To, že tahle covid krize zásadně zasáhla asi každýho z nás, asi netřeba opakovat. Z dvou týdnů, který jsem napřed vnímala jako skvělej čas ke zpomalení, byly najednou měsíce, člověk viděl, jak se bortí celej svět, podniky i lidi. A život se najednou vypnul. Úplně.

Já si třeba o sobě myslím, že jsem docela velkej introvert a abych mohla být spokojená a sama sebou, musím mít čas pro sebe. Hodně takovýho času. V době, kdy vypukl nouzovej stav, jsem byla pořád někde rozlítaná a kontaktu s lidma jsem měla nad hlavu, proto jsem to v tý době vítala, představovala jsem si, jak budu cvičit jógu, zklidním se, dodělám milion restů, co dodělat musím, a než se naděju, stejně se ta situace uklidní. Začala jsem s docela dobrým režimem, cvičila dokonce i zmíněnou jógu (klišé roku!), chodila na procházky a moc nechápala, jakej s tím lidi okolo mají problém.

Jenže i když týdny ubíhaly, tak se pořád nic nezlepšovalo, hranice byly zavřený kdoví do kdy a letní fesťáky, který pro mě znamenají svobodu, se rušily na celej rok dopředu. A mně začaly chybět malicherný drobnosti a lidi. Dokonce i městskej ruch. Zevlování v kavárnách. Pomalý snídaně ve městě. Smát se v půl druhé někde s kamarády a s morgenem a colou v ruce. Dny, kdy z domu vyjdu brzo ráno a vracím se až pozdě večer. A i když jsem věděla, že tyhle věci vlastně nepotřebuju, chyběly mi pořád stejně. 

Dny byly pořád temnější a jakoby ztratily obrysy a jakejkoli řád. Každej den vstát a dělat to samý. Třikrát denně si připravit jídlo, nebo aspoň zajet někam pro něco nezdravýho z restaurace. A pak aspoň na chvíli vypadnout z domu. Měla jsem pocit, že nic hezkýho nepřijde a na chvíli jsem pochopila, jak se asi cítí lidi, co trpí dlouhý roky depresí. Tehdy jsem taky měla nad hlavu školy a hlavně dokončovala nejtěžší předmět za celý studium, což pro mě byla ohromná výzva. Dny jsem tak strávila ve stresu a paralyzovaná, v noci se budila a přemýšlela nad tím, jestli to mám zapotřebí. Ale pak mi došlo, že vlastně jo, že mám. A tak jsem zatnula zuby, pár dní se moc nevyspala a prošla si nespočtem krizí, že jsem úplně neschopná a jako studentka žurnalistiky neumím ani trochu psát. A na konci, i když to bolelo, jsem v tom celým ten vlastně smysl našla a dost mě to naučilo.

Zajímavý je, jak v nepříjemných situacích krystalizují věci, který jsou pro vás důležitý. Najednou máte čas položit otázku, co vlastně chcete. Nebo to prostě vidíte hned. Pro mě to byli absolutně očekávaně lidi. A překvapivě práce. Ne nutně jenom ta, do který chodíte každý ráno, ale zkrátka cokoli, čemu se věnujete. V čem vidíte smysl. Tvoření nebo tohle blbý klapání do klávesnice. Práce je přesně to, co vás často vytáhne z těch nejhorších nálad. U mě je zajímavý, že se do hodně věcí musím nutit, ale když se donutím, je ten pocit asi nejlepší ze všeho.

Další velký zjištění  je pro mě to, že život je prostě blbost stavět na jediný věci. Ani věci, co jsou pro vás nejdůležitější, samy o sobě prostě nestačí. Alespoň já to tak mám. I když je cestování, letní fesťáky nebo výběrová káva hloupej rozmar, nechci se ho vzdávat. Protože můžu a protože udělají můj život hezčí. Těším se na všechny ty věci, který si po dlouhý době zase užijem. A jsem vlastně ráda, co mi tohle blbý období dalo. A nejvíc se těším na to, jak se pomalu zase vrátíme k životu. Protože my se vrátíme!

A teď se na tu celou dobu pojďme podívat ve fotkách. Jo, jsou to hlavně highlighty, který dost často neukazujou realitu nebo ji ukazují dost zkreslenou. Krásně to ale ukazuje, jak sociální sítě fungujou. A to je vždycky potřeba připomínat!

 Ze začátku karantény jsem se samozřejmě snažila vařit zdravě. Po nějaké době se ten cíl snížil na aspoň si vařit. A pak už jsem většinou byla ráda, že si někde dám něco rychlýho.
 Krátkej výlet na přehradu Dalešice.

 Ach, ta Pálava. Jih Moravy je prostě krásnej.

Tenhle krásnej lom někde za Znojmem!

Na skok na Pálavě. Příroda je tam sice boží, představte si ale, že si nikde nemůžete dát kafe, víno ani nic dobrýho. Nakonec jsem jedla v autě anglickej rohlík z Lidlu, ale co si budeme, není to tak úplně ono jako jít po Mikulově, vybrat si jednu ze skvělejch kaváren a dát si něco pekelně dobrýho.
 Mohelno.
 
 Brněnský Brunche's jsem vám doporučovala několikrát. A tyhle snídaně jsou prostě nebe!

 Devět skal.

Otužování namočení nohou, když bylo ještě pořádně zima. Docela dlouho jsem se držela a snažila se i sprchovat studenou vodou. A pak jsem s tím samozřejmě sekla, ale snad tenhle návyk zase obnovím!

Rychlý a zdravý jídlo. Kuře z jednoho pekáče s bramborama, mrkví, hruškama a bylinkovým dipem. Mňam!


No a ze zbytku (většiny) dní pak praktický žádný fotky nemám, tyhle jsou totiž všechny ze začátku karantény. Takový dny jsme ale nejspíš měli všichni. No nic, mějte se krásně!

Co mě napadne

Karanténa

March 22, 2020


Už několikátej den kvůli koronaviru většina z nás zůstává doma a všichni se asi shodneme, že je to všelijaký. Jak to celý zvládáte? Samozřejmě se to snažím brát jako nutný zlo a brát si z toho hlavně to pozitivní, ale stejně se zatím pohybuju na hranici:

beru to jako příležitost ke klidu a učení nových věcí a věcí, na který normálně nemám čas
ale i
už mi z tý karantény hrabe

Některý chvilky je mi totiž všelijak. Švou mě věci, který bych normálně hravě zvládla přejít. Znovu se mi objevily nějaký úzkosti a panika. Ty zpropadený roušky jsou pěkně otravný na nošení a blbě se přes ně dýchá. A to jsme, milí vážení, doma teprve pár dní a můžeme pořád skoro všechno. Snažím se jít každej den chvíli na vzduch, na místo, kde nikoho nepotkám, snažím se doma cvičit a mít aspoň nějakej produktivní režim, kterej by mi trochu ulevil a díky kterýmu bych se cítila dobře.

A jde to.
Jenom ne pořád a ne stoprocentně. 


Milion článků na netu taky lidem radí, co všechno můžete ve dnech karantény stihnout. Mně se sice kvůli hromadě školních povinností program extra nemění a přiznejme si, ne každej den karantény skáčete do stropu s přebytkem pozitvní energie, ale i tak:

  • Stihla jsem konečně pořádně uklidit a chystám se ještě pořádně probrat šatník a vyházet nepotřebný krámy. Minimalismus, vole.
  • Začala jsem cvičit jógu a jiný, třeba protahovací nebo posilovací cvičení. Hlavně v těch dnech, dny mi bylo fakt mizerně, mi to pomáhalo trochu se uklidit a vrátit se do sebe. Cvičení si nejčastěji hledám na Youtube.
  • Snažím se vařit si každej zdravý a jednoduchý jídla, který mi pomůžou cítit se líp. V době, kdy můžeme vycházet jenom dost omezeně a máme zkrouhnutý i spoustu jiných radostí, fakt stojí za to víc než kdykoli jindy se na jídlo zaměřit. Tečka.


A taky plánuju:

  • Zahrát si po dlouhý době na počítači nějakou hodně blbou hru
  • Vidět nějakej dobrej seriál nebo film
  • Dostříhat videa, na který mám pořád materiál, třeba to z Milána
  • A pohnout pořádně s bakalářkou, achjo!

Tak buďte v pohodě, respektujte pravidla karantény a buďte v pohodě s tím, že se prostě občas budete cítit blbě, smutně nebo beznadějně, nebo nebudete 100% produktivní. Páčko!


Co mě napadne

11 věcí, co o mě nevíte

March 08, 2020

Tenhle formát mě dost baví a dneska jsem se rozhodla sepsat vám moji jedenáctku. Jdeme na to!

1. Kdybych se mohla na světě živit úplně čímkoli, chtěla bych tvořit. Chtěla bych bejt spisovatelka a dělat vlastní minifilmy. Dokonce vím o čem, jenom ani jedno nejsem zatím schopná dělat v kvalitě, v jaký bych chtěla. Ale třeba jednou!

2. I když vím, co bych chtěla dělat úplně nejvíc, ráda v životě a v pracovním životě zkusím i cokoli jinýho. A mám to tak ve všem v životě. Když mi teď řekne, abych šla zkusit lézt po horách nebo abych skočila padákem, půjdu a existuje jenom málo věcí, co mi fakt nesedí, takže se do nich nehrnu. Navíc zkoušet různý věci vám pomůže líp poznat sám sebe.

3. Nechutná mi skoro vůbec sladký. A ne, nechybí mi čokoláda.

4. Miluju jídlo a řeším ho asi víc, než bych měla, protože se snažím zjistit, co mýmu tělu nejvíc vyhovuje a zároveň fakt zbožňuju všechny ty chutě. Miluju slaný snídaně, steaky, vajíčka a těstoviny. A dobře udělaný espresso!

5. Miluju dobrý seriály, filmy a knížky. Ročně přečtu desítky knížek od klasik, románů a fantasy až přes naučný nebo seberozvojový věci. Knížky si prakticky nekupuju, ale půjčuju nebo čtu na Kindlu.


6. Jsem ukázkovej introvert, nesnáším velký akce plný lidí a jsem zvyklá trávit obrovský množství času sama. Ale zároveň se miluju s lidma bavit, vzájemně se obohacovat a vidět názory zajímavých lidí, i když jsou třeba dost odlišný od těch mých. Nějakou dobu mě trápila i určitá forma sociální fóbie, ale myslím, že už s tím umím docela dobře pracovat.

7.  Věřim, že  nejlíp investovaný peníze jsou ty do zážitků. A taky, že cestování je něco, co vám neuvěřitelně otevře oči a zážitky z cestování vám nikdy nikdy nevezme. Miluju ale i obyčejný procházky nebo drobný výlety.

Na Erasmu ve Švédsku
 8. Studuju žurnalistiku a sociální antropologii na FSS v Brně a nemohla jsem si vysokou vybrat líp. Oba obory mě dost naučily a asi bez nadsázky mi změnily pohled na svět.  Zároveň mi neskutečně vyhovuje, že po nás na tomhle oboru nechtějí slepý učení se faktů, protože něco takovýho mi fakt nedává smysl a zoufale by mě to nebavilo.

9. Pocit svobody je pro mě strašně moc důležitej a  ráda si dělám věci po svým. Tohle nepotřebuje komentář.

10. Jsem v životě dost spontánní a i když si často píšu to-do listy, nerada plánuju věci moc dopředu a nejraděj se rozhoduju až ve chvíli, kdy něco nastane.

11.Strašně mě baví myšlenka minimalismu a věřím, že míň je víc. Zjednodušit si život a starat se o míň krámů totiž znamená mít víc času na to podstatný.

Z cest & výletů

Ultimátní průvodce po Milánu

February 27, 2020

Milán je pořádná Itálie. Chaos, troubení, espressa na každým rohu a odpolední siesta. Asi víte, že klasickej cestovatelskej článek s tipama u mě úplně nenajdete. Často píšu právě o tom, že vychvalovaný turistický místa nejsou zase tak skvělý a že se dají najít mnohem lepší věci, pokud se tak trochu víc chováte jako místní a míň jako turista. A z Milána mám hromadu tipů!

Tak jdem na to:

DOPRAVA, UBYTOVÁNÍ
  • Jestli máte blízko brněnský letiště, doporučuju. Ušetříte čas, lety jsou strašně pohodlný a dost možná vychytáte i skvělý ceny. Z Brna lítají přímý lety třeba i do Londýna. Já platila za obě cesty dohromady asi 7-8 stovek, což je skvělý.
  • Strašně jsem ocenila, že jsem se rozhodla letět jenom s Kanken batůžkem. Ryaniar má docela hustou cenotvorbu letenek, takže je často seženete za pár stovek, ale za výběr místa nebo větší zavazadlo platíte dalších dost peněz. My měli variantu úplně bez všeho a bylo to úplně v pohodě.
  • Kartou se dá v Miláně naštěstí platit prakticky všude, takže je zbytečný si vybírat hotovost. Já používám kdekoli v zahraničí Revolut kartu, která má výhodnější kurzy cizích měn, nabijete si tam pár stovek a nic neřešíte, všechno navíc vidíte a spravujete v telefonu.
  • Na MHD a metro se dá koupit jednodenní nebo třeba třídenní jízdenka, která vychází asi na 4 eura na den. Protože v Miláně toho pravděpodobně nachodíte hodně, určitě ji využijete, ale pokud vám nevadí chodit všude, asi to zvládnete i bez ní. Jenom se připravte na 30+ kiláčku!
  • Airbnb je pořád ještě láska, i když jdou ceny celkem rychle nahoru a zrovna v Miláně jsou ceny dost vysoký (narozdíl třeba od Budapešti). 
  • S angličtinou to není žádná sláva. Několikrát jsem dostala něco jinýho, než jsem si objednala, ale tak, co byste chtěli?
    JÍDLO
    Italský jídlo je láska a těžko byste hledali většího milovníka těstovin a vůbec italskejch specialit než mě. Těšila jsem se na pořádný carbonara, pizzu i šafránový rizoto. A fakt jsem si to užila!
    • Při odpolední siestě bývá spousta restaurací zavřenejch a moc nejde hledat restaurace na googlu nebo forsquare jak jsem zvyklá kdykoli jinde. Často bývá zavřeno nebo nenajdete na webu celý menu. Prostě jsme šli a najedli se vetšinou někde, kde se nám líbilo, restauaraci jsem před tím většinou proklepla přes google hodnocení.
    • Jídlo je obecně dražší jak u nás, ale dá se najít místa, kde jsou slušný ceny. V centru jsou pochopitelně ceny nadsazený ještě víc (avokádovej toust bez ničeho za 10 euro?), což je pochopitelně docela nesmysl. Většina lepších restaurací má navíc povinnej couvert třeba 2 eura na osobu a i pití je drahý, takže se to může naskládat. Někde ale jídla začínají už na 6 eurech. V rámci couvertu většinou dostanete nadýchaný křupavý chlebíky.
    • Můžu každopádně doporučit restauraci Navigli48 (těstoviny, italská klasika) a  bistro Frankie' (sandwiche, saláty, wrapy, džusy). 
    • Kafe naopak dostanete skoro všude za 0,90 až 1,20 euro a dost často je k nim zadarmo i nějakej ten koláček. Připravte se na malý espressa, který pijou všichni a všude a kterých taky vypijete hromadu, protože to jinak nejde. I když jsem si vždycky říkala o mlíko, nikdy jsem jej nedostala! :D A pokud milujete výběrovku, připravte se, že tohle kafe vám fakt chutnat nebude.
    Navigli 48 a carbonara. Ach! 

     Frankie's. Fajn snídaňový, ale i obědový místo, mají i wrapy, smoothiečka, sandwiche nebo acai bowl.

    CO VIDĚT a JAK DLOUHO ZŮSTAT
    • Navigli čtvrť - procházet se dopoledne u řeky, dát si oběd v nějaké maličkaté restauraci, projít si obchůdky a pozorovat život. Z celýho výletu jsme právě z Navigli měli největší pocit té pohodové uvolněné italské atmosféry!
    • Duomo a jeho terasa - rozhodně doporučuju vylézt si na terasu, protože to stojí za to. Píšu o tom i v samostatným článku!
    • Nákupní galerie Viktora Emmanuela II. - tohle turistický místo asi neminete. Je to architektonicky nádherná stavba, ale je tu milion lidí, kteří se fotí před výlohama Chanelu nebo Prady. Ehm, žít bez toho asi dokážete, ale stejně se tam půjdete podívat. Mimochodem, v noci je to mnohem lepší!
    • Na projití města, nasátí atmosféry a památky by vám měly stačit dva dny, zase tolik toho zde k vidění není.

    Tak cestování zdar!