Proč miluju knížky (a proč je nepotřebuju vlastnit)

January 26, 2018

Miluju knížky od doby, co jsem se naučila číst. A obvykle se u mě střídají dvě nalady - buď týdny čtu tak maximálně letáky Lidlu a popisky na instagramu, nebo se do čtení položím a zvládám několikset stránek denně. A teď hýřím zrovna tou druhou náladou a mám chuť o tom i napsat. 

Příběhy a písmenka jsou celej život se mnou  a znamenají pro mě strašně moc. Nejklasičtější klasiky, nejbrakovější fantasy, nejprofláklejší záležitosti, který vám musejí být jasný že žeru, i neznámý chuťovky, který byste do mě v životě neřekli. Biografie, naučný knížky a hlavně hodně příběhů, zálesáci a divoženky, který bojujou v divoký přírodě, i zlomený princezny, který bojují se svejma vlastníma démonama. Složitý, těžký díla s z minulejch století i oddechovky, co zvládnete při čekání na vlak. Neznám člověka, co by byl ohledně výběru knížek takovej magor jako já a přesně to je na tom to skvělý.  Miluju Voltaira, miluju Sapkowských, Remarqua, Orwella, ale taky některý braky. Miluju, když autor uhodí hřebíček na hlavičku a dokonale něco vystihne.

Knížky přitom ale nepotřebuju vlastnit. Na to, kolik jsem jich za posledních patnáct let přečetla, jsem si za posledí roky koupila tak tři. Nepotřebuju knížky skladovat a třídit do úhledných řádků, i když je obří knihovna krásnej sen. Příběhy, kterých bych se nikdy nevzdala, jsou totiž pokaždý na dosah - většinu si do pěti minut stáhnu na netu nebo do druhýho dne půjčím. A příběhy by měly zůstávat mezi lidma a kolovat, ne se na ně někde prášit, po tom co jste je jednou s vypětím sil přečetli. A tak až na málo výjimek nekupuju knížky vůbec.

A co vy a knížky? Milujete? Kupujete? Půjčujete?

P.S. Poslední dobou je pro mě ohromně těžký najít špičkovej příběh. Aby byl silnej, nekýčovitej, dokázal člověka získat, nejlíp byl i perfektně napsanej a měl nějakou třešničku. Klidně i s drobnejma chybama, pokud to celý bude  ve výsledku dechberoucí. Silný, zvláštní, ne nutně bezchybný charaktery výhodou. Dík!



You Might Also Like

20 komentářů

  1. Mám to úplně stejně, za poslední rok jsem si koupila jenom jednu knihu:D. Většinou si každou knihu přečtu maximálně dvakrát, takže nemám nějak potřebu je vlastnit vzhledem k tomu, jak jsou některé drahé:D. Ale je tu pár výjimek...:)
    Windy pink style

    ReplyDelete
    Replies
    1. Presne, taky se mi nechce za knizky utracet obri penize, kdybych si kupovala vsechny knizky, ktery chci cist, tak za ne utratim tisice :) Ale knizky, ktery se nedaji jinde sehnat, si taky obcas koupim :)

      Delete
  2. Knížky mám ráda, nejvíce čtu v zimě a nebo v létě u moře při opalování :D mám ráda prožívat různé životy lidí v knížkách. Také je nepotřebuji vlastnit, přijde mi to docela zbytečné, když existují knihovny :)

    Maris Novotná

    ReplyDelete
  3. Myšlienka: “príbehy by mali zostávať medzi ľudmi a kolovať”. Je nádherná!
    Dva roky dozadu som bola knižný maniak, teraz sa to trošku presunulo na filmy, ale pomaly sa do toho dostávam. Ja si knižky asi skôr kupujem, pretože ich neprečítal asz tak moc čiže moja peňaženka až tak neplače. Ale musím sa ísť aj ja pozriet do knižnice a niečo si tam vybrať. Predsa len tie knihy v knižnici majú svoje čaro.
    Pozývam teba a tvoje čitateľky na GIVEAWAY
    na mojom blogu :)

    ReplyDelete
  4. Připojuji se k názoru, že myšlenka o "příbězích, které mají kolovat mezi lidmi" je hrozně krásná.
    Knížky kupuju nejčastěji v antikvariátech. Je fascinující, že dílo hodnotné po četné generace a kolikrát i století je k sehnání za 20 Kč. Má to svá pro i proti. S nižší cenou roste počet možných čtenářů, ale když se pak podívám na fakt divný věci, co se v nových výtiscích prodávají za pětikilo a za měsíc se o nich neví, je to skoro k pláči.

    Z poslední doby doporučuju Utrpení knížete Sternenhocha a sbírku Zamkni les a pojď.

    ReplyDelete
  5. A kde teda ty knížky bereš, když si je nekupuješ? :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Pujcuju si vetsinu z nich v knihovne :)

      Delete
  6. Moc pěkný článek :) Také miluju knihy, ale naopak mám potřebu je vlastnit :) Ale z důvodu úspory peněz a místa také půjčuji z knihovny a ty knihy, které se mi zapíšou do srdce pak ale musím mít i doma :D

    ReplyDelete
  7. Já jsem si minulý rok trochu přehodnotila moje priority a hodnoty a to teda i v oblasti knížek, kde bych chtěla být víc minimalistická. Podle mě je blbost vlastnit knížky, které už v životě neotevřu, takže takové knížky pak prodám nebo pošlu dál a nechávám si jen knížky, ke kterým se vracím. Ale knížky nakupuju ráda - ať už z antikvariátu nebo z nějakých stránek, přičemž preferuju knížky v angličtině. Já osobně jsem si nijak neoblíbila čtečku, ale ať tak či tak, určitě jsem proti nelegálnímu stahování z netu. Někdo vložil do tý knížky tolik práce a pak si to lidi "zdarma" stáhnou z netu, ne, děkuju.

    ReplyDelete
  8. Super článek! Také knihy nepotřebuji vlastnit a často chodím do knihovny. Když už si nějakou knihu koupím, tak jí po nějaké době pošlu dál za symbolickou částku

    ReplyDelete
  9. Já knížky miluji, ale potřebuji je vlastnit :D Snažím se v určitých oblastech svého života být trochu více minimalistická, ale nikdy to nebudou knihy. Máme to v rodině, babi i mamka mají obě obrovskou zásobu knih. Mám ráda knihovnu jako součást bytu, příběhy, které se mi líbily, jsou se mnou každý den a už napořád, ta myšlenka se mi líbí. Mám ráda, jak knížky voní, jak na těch, které jsem četla už víckrát, to je vidět. A v neposlední řadě ráda podpořím autora tím, že si knihu koupím a nestáhnu z internetu. Je to asi individuální, někomu vyhovují čtečky, někomu obří knihovna. Hlavně, že tolik lidí ještě pořád čte ♥

    ReplyDelete
  10. Já jsem v tomhle náročnější. Nerada čtu knížky z počítače nebo notebooku. Samozřejmě si knížky pujčuji v knihovně i od kamarádů, ale mám ráda, když na ně mám svůj čas, proto stejně nakonec skončím u nákupu.. -_- :D

    ReplyDelete
  11. Jako mladší jsem chodila do knihovny a kdykoliv se mi knížka líbila, tak jsem ji vůbec nechtěla vracet, ale dát si ji do knihovničky:)
    Do knihovny už nechodím, ale většinou buď stahuji knížky, nebo si ji koupím. Kolikrát si právě něco přečtu ve čtečce a pak si ji jdu stejně koupit, protože jsem z ní nadšení a chci ji mít doma:) Občas jsem až takový magor, že mám doma jak anglickou tak českou verzi :D

    ReplyDelete
  12. Já moc nechápu knihomoly, kteří si kupují stále nové knížky a přitom je ani nečtou, jen jim leží na poličkách. Dřív jsem chodila do knihovny hodně, teď už ale několik let ne. Většinou si kupuju jen takové knížky, které už jsme četla a mám je hodně ráda, takže je chci mít i doma. Miluju procházení antikvariátů a objevování pokladů!

    ReplyDelete
  13. Taky je nepotřebuji vlastnit. A to z důvodu, že je v podstatě jednou přečtu a pak už by ležely. Takže je to pro mne ztráta peněz. Krásný článek :D

    ReplyDelete
  14. V poslední době mi hráblo, hromadím knížky. Psané v angličtině. Zjistila jsem, že se do anglického textu nějak dokážu více ponořit a když se nejedná o Pratchetta nebo nějakou klasiku, kterou jsem už četla v češtině, tak raději sáhnu po té verzi v angličtině. A taky jsem si našla nový (zlo)zvyk - do knížek lepit lepítka a podtrhávat věci, které se mi líbí a ke kterým se budu vracet, tohle by u těch půjčovaných moc nešlo. Takže si moc přeji, abych protřídila všechny knihy, které mám, a ty s lepítky a srdcovky ponechala, ostatní poslala dál, na ty by se totiž určitě jen prášilo.
    A z těch příběhů, co mě za poslední dobu dostaly? Jednoznačně All the bright places. Neměla jsem od toho velké očekávání... ale do této chvíle jsem ji přečetla si třikrát a vždycky mi dá něco dalšího. Fakt můžu doporučit!

    ReplyDelete
  15. Pecka! Já to mám úplně stejný, chtěla bych pořád knížky, ale nemám potřebu je skladovat a vlastnit. A myslím si, že je to hezká vlastnost. Ráda je daruji a posílám dál lidem, u kterých si myslím, že je to přesně to, co teď musí přečíst!:) Je skvělý šířit něco úžasnýho, co si přečteš:)

    ReplyDelete
  16. Ja knižky tiež milujem, odkedy čítam. Ale potrebujem ich aj doma vlastniť. Bolo by mi luto dat preč niečo, čo ma velmi bavilo a o čom viem, že si o možno ešte niekedy budem chciet prečítať. Týka sa to hlavn roznych psychologických a motivačných knižiek.
    Štýl ženy

    ReplyDelete
  17. Vlastně ti strašně závidím, protože potřeba mít doma všechny knihy, co jsem četla a zaujaly mě, je příšerná a taky příšerně drahá. Na druhou stranu si říkám, že plná obrovská knihovna za to stojí.

    ReplyDelete