Logicky by se dalo usoudit, že sníh je ve Švédsku absolutně celou zimu a vlastně i kus jara i podzimu. Ale veřte nebo, za dobu co tu jsem, jsem zažila se sněhem dva nebo tři dny, a ještě to byl jenom slaboučkej poprašek. Lidi se mě často ptají, jaký je ve Švédsku počasí, že mi musí být hrozná zima, ale většinu dní je tu úplně stejně nebo tepleji než v ČR. Jedinej problém je tma. A ta je prostě hrozná a jestli mi něco vadilo a působilo to na mě ze začátku fakt mizerně, tak je to když se začne stmívat ve 3.

Až dneska, několik dní před mým odjezdem zpátky do ČR, jsem se probudila do bíla. A jo, má to něco do sebe a je to prostě krásný. No řekněte!

Poslední dny totiž dodržuju jedinou věc - každej den se jdu podívat někam, kde jsem ještě nebyla, abych si ty poslední dny pořádně užila. A město je krásný a pokaždý tu něco objevím něco novýho. A tak jsem jela třeba na konečnou linky autobusu  a objevila chráněnou rezervaci plnou zelenýho mechu a zamrzlejch potůčků nebo starý muzeum z roku 1850, kde mají obrovskou sbírku vycpaných švédských zvířat.  Ohromně mě baví ale i ty drobný rozdílnosti na ulici - jak si Švédi chtějí povídat, vtipkují a žijí ve svý bublině nejvíc toleratních lidí na světě a nechápou, že tohle může mít někdo jinak.

A čímdál víc tu prozkoumávám, tím víc je mi trochu smutno, že zase balím kufry a odjížím.

P.S. Kdyby neseděly data, jo, už jsem týden doma, jenom jsem na tenhle článek úplně zapomněla. Páčko!