Je to ohromně těžký stát po letech vstříc svýmu osudu a budoucnosti. Klik, druhej. Na gymplu jsem za těch osm let zabředla do šedi, o níž jsem věděla, že skončí, ale ten konec byl tak vzdálenej, že jsem mu nepřikládala jakoukoli vážnost. Přihlásit. Podmínky. Prezenční studium. Orientuj se, dítě, je to jen byrokracie. Ta chvíle se táhne tak dlouze a zvláštně, že být jen o trochu víc sentimentální, asi mám v očích slzy. Takhle jen hluboce vydechuju a ty oči jsou lesklý. Přede mnou je zatracenej úkol vybrat si vysokou, vybrat si směr, vybrat si styl života, kterej chci žít, vybrat si jeho příchuť, vybrat lidi, který mně budou dál utvářet pohled na svět, a za zvuku famfár a velký pompéznosti a očekávání příbuzných si ten cíl obhájit. Výběr vysoký, neasi.