Walking in the rain
January 17, 2016
Ve světě, kde člověka sžíraj nejtemnější noční můry a zhmotňují se
do pravidelných neuróz, povinnosti se kupí na stůl a svět a okolnosti po
vás chtějí chtějí všudypřítomnej úsměv, potřebuje člověk příjemnej
protipól proti tomu všemu. Já jich našla za život spoustu, ale tenhleten
protipól proti všemu je nejobyčejnější a nejjednodušší, tříbí myšlenky a světedivse dokonce posiluje srdce.
Vlastně jsem začala chodit, když mě začal vadit fakt, že se zadejchám i při dobíhání na vlak, a přerostlo to přes únosnou míru mý trpělivosti.
Krom toho jsem prostě cítila, že nutně potřebuju trávit delší čas na
čerstvým vzduchu, takovým tom vzduchu, co se po něm dobře spí, člověka
to uklidní z chuti nekomu rozbít hubu a tak vůbec, prostě to do sebe
zapadlo sakumprásk a mně to dělá dobře. Lesy, který vyváží hodiny za
monitorem a kecy idiotů za celej týden, jsou prostě už součást mě a
nemoct z toho domu vylézt, asi bych se taky zcvokla, a ne, nemám
tendenci sklouzávávat k alternativním léčitelům, karmám a výkladům karet,
jen tohle jsem vám chtěla říct.
0 komentářů