Kdo nebejt vol. 2
April 16, 2018
Tak moc se snažím to všechno vstřebat, nasáknout,
nezapomenout. Uchovat si nejdrobnější detaily. Neztratit žádnou část sebe.
Abych nezapomněla, abych neztratila ten obraz. To je ostatně důvod,
proč jsem nikdy nechtěla nikam patřit. Vybírat si, volit si, protože přesně ten
rozdíl mezi x a y říká, kdo jste. Říká?
Já si vybírat nechci. Nikdy jsem nechtěla. Chci číst Reflex i
Respekt, a občas kritizovat a nadávat na oboje. Dát si k obědu salát i
burger a občas třeba šafránový rizoto. Číst Voltaira i Sapkowskýho, a občas
třeba něco tak hloupoučkýho, že byste brečeli. Chci moře i hory. Vzít káru a v mrazivým
ránu si zajet si k vrcholkům a k večeru to pak to vzít dolů jen na
chvíli k pláži, zrovna když slunko zapadá. Nechci bejt umělec, protože
umělci jsou zahledění naivní debilové (nejsou, ale chápem se), nechci bejt markeťák, nechci bejt bloggerka, nechci bejt „ta holka z žurny ani ta holka
s velkejma prsama“ a nechci bejt ani nic jinýho. Nechci přemýšlet, kdo
teda vlastně jsem, nechci si volit mezi A a B.
Miluju tu svou divnorozmanitost
všeho. To, kam až sahá, co všechno miluju a žiju. Třeba dva tisíce let do
historie, kde mám svý milovaný řecký dějiny. Chci si brát z tohohle světa
to nejlepší. Vždycky budu. A zatímco zaníceně mlátím do klávesnice a občas se
na dlouhou chvíli zahledím z okna, kde je dávno tma a kapky deště
pokapávaj na balkon. Teď a tady.
Balancuju tím vším a možná, že se mi to zítra všechno sesype
na hlavu a všechno, o čem jsem věděla, že je to jistý, najednou nebude. Nemám
ráda jednoduchý cesty a občas prostě jen tak zírám před sebe a přemýšlím, co dál,
i když bych dávno měla být v polovině. Doháním a nadávám. Třeba se všechno rozpadne jak denně
nošený nekvalitní plavky. Já nevím.
Kdo ví?
9 komentářů
Si strasne super!
ReplyDeletediky moc ♥
DeleteJo, přesně tohleto, jo. Znám svoje názory, stojím si za nima, ale někdy mám chuť všechno přehodnotit a na všechno se vykašlat a shodit samu sebe. Anebo jsi to myslela úplně jinak, ale já v něm našla tohle. Každopádně...hledej, šmudlo, všichni hledáme a čekáme a tak.
ReplyDeletejojo, přesně, tohle byla jedna důležitá část, je fajn když se v tom najde, ať už jakkoli. díky moc))
DeleteNeznám moc lidí, kteří by zas až tak rádi volili mezi extrémy. Myslím, že v mém okolí jsou spíše lidé, co volí střední cestu nebo zkrátka jednou tak, podruhé onak. Ale je možné, že se těmito lidmi prostě jen obklopuji, protože sama jsem taky taková.
ReplyDeleteTento článok je ódou na rozmanitosť, len čo je pravda :-)
ReplyDeleteAch, konečně někdo napsal, že je v pohodě někdy "nevědět" a co spíš ani nechtít vědět. Mám asi podobnej názor na to nemít neustálou potřebu někam patřit a škatulkovat se. Občas je mi to až tak jedno, že lidi kolem mě nutí se rozhodnout a já vlastně nechci. Díky za tenhle článek!
ReplyDeleteThe Linheart
krásne napísané :)
ReplyDeleteMy Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers
Někdy se divím sama sobě, jak rozdílný věci se mi líbí. Ty jsi to pojmenovala moc hezky - divnorozmanitost! :D Nemám ráda rap, ale najednou se přistihnu, že se mi nějaká písnička zalíbila a že si na ni tancuju. Poslechnu si klidně operu a pak zase rock. Rozmanitost je v životě krásná :)
ReplyDelete