Jak jsem hledala (a nenašla) zen

May 28, 2018


Obrovskej fotkovej random se spoustou povídání mi chyběl - ten minulej jsem vám napsala skoro před dvěma měsíci. Sednu a píšu, upřímně a chaoticky, prokládám to všema fotkama z nedávný doby a povídám. A taky si ty články pak děsně ráda pročítám. A teď, konečně, po těch 2 měsících jdeme zase na to.

Abych to shrnula - moje poslední měsíce byly popravdě všelijaký. Brečela jsem, byla nadšená, zpochybňovala věci, přemýšlela. Potřebovala jsem ze sítí vypadnout, hodně jsem četla, hodně byla sama. Takhle totiž funguju, jednou za čas potřebuju obrovskej restart. Všechno nechat plynout, dát volnej průchod všemu špatnýmu, klidně si i zanadávat, zazoufat si na vlastním životem, chvíli všechno vidět v černých barvách. Najít jiný úhly. A pak to v jednu chvíli utnout a mrknout na to realisticky, bez emoců, a vědět, co děláte a kam se posouváte. Proč některý věci děláte a co vlastně v životě chcete. A je to to nejlepší, co můžete udělat.

A jinak jsem taky třeba...
  •   Zbláznila jsem se do klasický hudby. Občas je to, co vyjádří tvoje zmatený pocity nejlíp, Mozart nebo Ludwig van. Občas zase nějakej šílenej metal, punk nebo nějaká alternativní divnosměska. Zkrátka to, na co máš zrovna chuť.
  •    Zažila jsem pár dalších autosrazů. Moje divnosti mi od tý doby rozhodně nepřipadaj tak ujetý, občas je to i docela milý  a mají moc dobrý ledový kafe.
  • Došlo mi, že mě ta moje škola vlastně fakt docela baví – teda pokud zrovna neumírám pod kupou seminárek, který jsem si nechala na poslední chvíli.
  •  Začala jsem sama řídit. Téměř panickej strach jsem zkrátka překonala tím, že jsem se jeden den zvedla a prostě sama kousek vyjela. A druhej den zase. A čím víc jezdím, tím víc si věci automatizuju, nepřemýšlím nad něma a prostě se do toho dostávám. Pořád mi to kdovíjak nejde a pořád se trochu bojím, ale baví mě to.

A na ten zen jsem se vykašlala. Došlo mi, že ho asi hledat nepotřebuju. A vlastně ini krátkodobý štěstí. Co mě nejvíc baví, je vidět ve věcech smysl. A progres. Jsem ráda zase zpátky! ♥
Z jelení ohrady, kde to miluju. Jednoduchý šaty jsou mimochodem z HM a mají je i v černý.

Chaotický večery u Spotify, učení a hromadou bordelu na stole, protože jsem s učením prostě nestíhala uklízet.

Fotek jídel tu mám teď maličko, ale tahle pizza byla geniální.
Šeřík. Protože šeřík nepotřebuje komentář.


S brýlema. Protože tak mě nejspíš neznáte, i když je nosím 99 procent času.
Výlet na Vír. Autem bez střechy to bylo moc fajn!



No a protože těch fotek ani povídání nakonec nebylo zase tolik, budu doufat, že dám zase co nejdřív dohromady nějakej další článek. Sledovat mě zatím můžete na Instagramu, kam dávám denně drobný okamžiky, radosti nebo nasrání. Mějte se!

You Might Also Like

6 komentářů

  1. Autosraz?? ty kráso, já sotva věděla, že něco takovýho existuje. :DD ps, chtěla bych vypadat jako ty OMG! :D
    Ann

    ReplyDelete
  2. A já jsem strašně ráda, že se zase vracíš k psaní na blog!
    Vidím fotku tvého stolového chaosu, kouknu kolem sebe a vidím to stejné. Ach zkouškové. Ach nechávání věcí na poslední chvíli. Naprosto ti rozumím, same here!
    A dík za šeřík. Miluji ho. A ráda ho vidím kdykoliv a kdekoliv. ♥

    ReplyDelete