Ještě než vás zahltím zbytkem fotek a povídáním z Jeseníků, proložím to několika jinýma článkama. Ten úplně první bude z výletu do Plzně, kam jsme se vydali dost spontánně před pár dny. Z Brna, přes Prahu, což je krásnejch 300 kiláků tam. A dalších 300 zpátky.

Abych to uvedla na pravou míru, cesta byla totiž fakt vysilující. Na D1 jsme si pěkně zanadávali v několika zúženích, kde se zcela očekávaně krásně tvořily kolony, u Prahy jsme pak kolem třetí chytli špičku a ani do Plzně to nebylo úplně bezproblémový. Na místo jsme dorazili pěkně unavení a mrzutí, podařilo nám kápnout na pěkně hnusný čínský jídlo a při projíždění městem se nám celá Plzeň zdála ošklivá a nudná. Chvíli jsme unavení váhali, jestli má cenu vůbec cenu něco hledat, ale nakonec jsme to hecli, protože, jak často se z Brna podíváš do Plzně?

I když jsme sem nejeli na primárně na výlet, ale měli ve městě nějaký vyřizování, stihli jsme nakonec projít kus města. Miluju objevovat atmosféru různejch míst  a snažím se v každým  městě, kam se dostanu, projít alespoň kousek, abych nasála trochu ducha místa. Tohle prozkoumávání mě strašně baví. O to víc, že nikdy moc neplánuju, jenom googlím a občas mrknu na mapu v telefonu.

U Plzně mě  totiž nakonec fakt mrzelo, že nemáme víc času. Krásně se tu mixuje historický s industriálním a tak kombinace mě fakt bavila. Takže, Plzničko, uvidíme se někdy přístě!