Zbývá mi poslední týden, pak se vrátím na chvíli do Česka, po novým roce přijedu zpátky na poslední dva týdny... A šmitec. Konec švédskýho Erasmus dobrodružství.

Na bilancování je asi brzo, ale je ráda sdílím pocity ve chvíi, kdy je takhle cejtím. Než jsem měla odjíždět, všichni mě varovali, že je to na dlouho. Ale já jsem věděla, že půlrok je nic, že mi doma nic neuteče ani mi nemusí bejt smutno. Že není čeho se bát. A celý to nakonec uteklo ještě mnohem rychleji, než jsem čekala. Mám pocit, že jsem tu nestihla skoro nic, protože tady je tolik dalších skvělejch věcí k objevování! Když jsem odjížděla, věděla jsem, že mi to něco dá. A skutečně dalo a spoustu věcí jsem si vyjasnila, u jinejch mám ale ještě větší bordel. Moje angličtina je pořád asi žalostně průměrná, dost často hledám slovíčka  a soutěž o nejlepšího studenta bych tady taky nevyhrála. Vím, že chci dál prozkoumávat a tvořit, ale to je tak všechno co vím. A takhle je to se vším.

A Švédsko mi bude chybět. Místo, abych utišila ty svý cestovatelský chutě, mám den ode dne chuť poznávat ještě mnohem víc a dál. A najednou vím, že se prostě můžu kdykoli sbalit a jet. Že všechny strachy nebo důvody proč mít z nečeho jsou prostě a jednoduše jedna velká blbost. A i když mi bude tahle neskutečně otevřená a tolerantní země chybět, těším se taky na hromadu věcí v Česku.

Tak já si jdu co užít ten poslední týden zde co to jde, jo?