Květen je za náma jak lusknutím prstů. Přijde mi, že hrozně utekl, vždyť jsem nedávno psala shrnutí za duben. Zjištuju, že tyhle články píšu vlastně dost i pro sebe, hlavně abych se k tomu mohla vracet a viděla, v čem a jak jsem se posunula a co jsem dělala.

• V průběhu května pořád dodělávám poslední práce do školy a zoufale mě to nebaví. Chci do přírody, místo toho většinu víkendů sedím u seminárek, nejde mi to a připadám si hrozně nudně a mizerně. V červnu už se to musí zlomit!
• Ty splíny, o kterých jsem psala v dubnu i březnu, jsou pořád tady. A já pořád tak nějak nejsem spokojená s tím, co dělám. Ale je to lepší!
• Zkouším taky bezcukrovou výzvu, o který jsem psala v minulým článku, a dost mi to pomáhá. A překvapivě se držím.

A takyyy... jdem na fotky!
Začínám nesnášet svoje vlasy. Zoufale vím, že s nimi musím udělat nějakou změnu, ale absolutně nevím jakou.

Dál se snažím mít nějakej jídelní režim. Občas to jde, občas hůř.


Drobný výlety jsme ale naštěstí stíhali. Třeba na Babí lom!

Končí milovaný Hry o Trůny, který jsem sledovala 8!!! let. Pamatuju si, jak jsem ještě na gymplu tolik let chodila dubnový pondělky natěšená domů stáhnout a zhlídnout další díl. A teď to končí!

Nějak jsme si v květnu navykli chodit do čajoven. Oproti kavárnám tam je božskej klid, nikde neřvou děti a člověk tam neutratí několik stovek za návštěvu. Čajovna, kterou máme kousek od domu ale už zase zavírá a myslím, že tím zase tak nějak končí naše čajovnová éra.

Chtěla jsem to mít hezký  a nemít na stole bordel. Dařilo se mi to různě, ale na téhle fotce docela i jo.
Dobrá snídaně taky nemohla chybět. Teda až na to, že.... nemám ráda míchaný vajíčka.

Jak já se těším, až se bude dát venku plavat! Snad zase budu chodit skoro každej den ♥

Rychlá polívka z červené čočky nemohla chybět. Tady je mimochodem recept!

Pečený brambory jsem jedla taky dost často. I tuňáka. I nivovo-cottage dip. O tom, jak teď jím, každopádně píšu tady.


 A vydala jsem další video!

A to je všechno. Není toho moc, ale o tom tenhle článek stejně být nemá. Protože můj květen takovej byl. Žádný třpytky, spíš drobný radosti a monotónnost. Stejně je blbost čekat, že budeme skákat euforií od rána do večera. A jak se říká v jednom skvělým seriálu - možná nemusíme ve všem hledat štěstí, když ve věcech vidíme smysl.  Mějte se!