Popiš se v jedný větě a já ti řeknu kdo jsi (a proč je tohle blbost)
November 30, 2017
Jo, a pár dalších věcí. Vlastně celá hromada.
A budu chtít zkusit další, i když zatím přesně nevím, jaký. Třeba mi zítra hrábne a odletím do Austrálie.
Kdo přesně jsem? Kdo z nás to ví? Ale je vůbec potřeba to vědět? Definovat?
Kdo přesně jsem? Kdo z nás to ví? Ale je vůbec potřeba to vědět? Definovat?
No, kdo jsi!?
Eh, žena. 20 let, 162cm, 38 mám boty. Studentka.
A víte co? Někdo ty perfektně srovnaný přihrádky musí prostě bez milosti vyházet ze
šuplíků a zamíchat se smíchem mišmaš dohromady. Protože nasrat na labely, kategorie v seznamkách nebo popisky v biografiích na sociálních sítích. Budou na nás dycky krátký a nikdy neobsáhnou to všechno, co jsme.
Tak znovu. Kdo jsi?
Víla a princezna a pisálek a věčně hladová mrcha.
A víte co? Nuda. Tenhle popisek je nejspíš stejně mizernej jako ten předchozí. Žádnej popis, ani sebelepší, nejste 100% vy.
A taky neexistuje žádný poznej sám sebe. Neexistuje žádný neměnný ideál osobnosti, které dosáhnete, místo toho to svoje já neustále tvoříme - lidmi, které potkáme, věkem, vzděláním, činnostma, kterým se věnujeme, nebo třeba cestováním.
A taky neexistuje žádný poznej sám sebe. Neexistuje žádný neměnný ideál osobnosti, které dosáhnete, místo toho to svoje já neustále tvoříme - lidmi, které potkáme, věkem, vzděláním, činnostma, kterým se věnujeme, nebo třeba cestováním.
Protože jo, lidi dokážou překvapit. Nezdaj se, zarytě mlčí, a pak z nich vypadně něco o kvantovejch teoriích. A pak vám dojde, že podle těch škatulek hrajem všichni a hrozně často i všechny ty předsudky platí, ale je blbost brát je jako neměnný. Že je to celý hloupost. A když vám někdo na otázku kdo jsi odpoví že programátor, nebo pohodář, nemyslete, že to tím končí.
Mějte se krásně. A btw, kdo by chtěl sledovat mý kroky i dál -
*
9 komentářů
Pravda. Nedávno jsme byli se třídou ve Werichově vile, a mě se tam líbilo :). Slečna, co nás prováděla byla super, aktivní a mladá, trochu trhlá, ale to jí přidalo jen na kráse. Ovšem její hra "stoupni si na lísteček s písmenkem, na který začíná tvoje jméno a POPIŠ, JAK SE CÍTÍŠ" byla hrozná. Jak bych sakra popsala, jak se cítím? Cítila jsem takový myšmaš vesměs pozitivních emocí, ale jak to vměstnat do jednoho slova?
ReplyDeletegingerjannie.blogspot.cz
Skvele!
ReplyDeleteTak jako tenhle článek? Naprosto boží! Skvěle napsaný, použitý slova a to všechno. A myslím, že touhle větou: " Víla a princezna a pisálek a věčně hladová mrcha." jsi tak nějak popsala zároveň i mě.
ReplyDeleteNavíc je to všechno pravda, škatulky jsou na prd.
OMG I fell in love with your hat from the first photo!!!
ReplyDeletehttp://justohana.blogspot.com.es
Moc pěkný a čtivý článek.
ReplyDeleteKrásný článek, naprosto s tebou souhlasím ♥
ReplyDeletePetra z blogu www.mygoldenmind.blogspot.cz
Pojď si k nám zasoutěžit o kupón na nákup v bellarose v hodnotě 3000,- Kč
ReplyDeleteSOUTĚŽ
Jsem dost na tom podobně jako ty :D taky mě láká spousta věcí, ale málo ke kterým se odhodlám :))
ReplyDeleteWantBeFitM
Proto nesnáším takové ty seznamovací akce, kde se má člověk v rychlosti popsat, nejlépe "jednou větou". Wtf, to bych si asi sebe cenila fakt na hodně málo, kdybych se dokázala sesumírovat do jedné věty. A navíc, kdyby to takhle fungovalo, tak to máme i v mezilidských vztazích strašně otravně usnadněné - takové to kouzlo poznávání by zmizelo, protože prostě jedna věta a konec.
ReplyDeleteA mimochodem, ta barva vlasů, geniální!