Švédský dobrodružství začíná!

September 02, 2018


Vláčím s sebou dva kufry. Malej a velkej. Do 30 kilo jsem narvala svůj život na půl roku. Nesnáším těžký zavazadla a nejraděj bych si toho vzala ještě mnohem míň, ale čeká mě naštěstí jenom pár metrů na letiště a zase z něj, kde mě má čekat bus, kterej mě doveze až na domů... do mýho novýho domů.

Ani poslední dny před odjezdem na tím moc nepřemýšlím. Nejsem nervózní. Den před odjezdem se jdu ještě rozloučit s kamarády a dávám si dvě malý piva, aby ze mě spadl i ten neviditelnej stres, o kterým člověk neví, ale stejně existuje. Vracím se něco po desátý a teprve dobaluju poslední věci.

Že fakt odlítám, mi dochází až když procházím zónou pro odbavení. Sama. Velkej kufr už je někde v luftu a já si vezu jenom příručák. Bezradná si nechávám pomoct od nějakýho kluka, když nejsem schopná podat si plastovej košíček na věci, nechávám se od personálu poučit, že notebook nesmí být v kufru, a když projdu kontrolou a jedu s kufrem a věcmi ke svýmu gatu, každý dvě vteřiny mi noťas opřenej o kufr z toho kufru spadne. Paráda.

Jedinej moment, kdy fakt chci utýct a doma se na tisíc let zahrabat do peřin, nastává, když vstupuju do letadla. Sedadla jsou tak malý, je mi z toho zle i bez klaustrofobie. Letím poprvý a nebojím se letání, spíš strachu jako takovýho. Toho, že nevím, co mě čeká. Neposlouchám pokyny, co dělat, kdyby se něco stalo, prostě se připoutám, nasazuju si sluchátka a pouštím je hodně nahlas. Když pak vzlítáme a mně se krom trochu obrácenýho žaludku nic špatnýho nestává a v maličkým okýnku  matně zahlídnu blankytný oblaka, přijde mi to celý vlastně krásný. Jsem v míru. A taky v cajku. Tohle jsem chtěla.

Poslední záchvěv strachu zažívám před přistáním. Jenže než se stihne cokoli stát, najednou zjišťuju, že dávno stojíme na ranveji. Netleská se, nejsme v českým letadle. Pomalu vystupuju. Začíná to nový. Je to hustý, jiný slovo mě nenapadá. Hustý.

Jsem v zemi, kde s trochu štěstí uvidíte polární záři, kde se vyžívají v hygge a lagom. V zemi, s kterou máme všichni spojený IKEU, nejvyšší daně na světě a všelijakou imigrační politiku. 

Já, holka, která byla nejdál v Itálii a na Balkáně, ale vždycky jí to táhlo.. kamkoli. Švédsky neumím jediný slovo a anglicky to jde, ale nic dechberoucího fakt není. Nevím, jaký to bude. Co pokazim (protože já pokazím vždycky něco).  Ale vím, že to bude v pohodě, ať se stane cokoli. Protože proč by nebylo?

Jsem ve Švédsku.



You Might Also Like

6 komentářů

  1. Vypadáš nádherně na té úvodní fotce!

    ReplyDelete
  2. Už se těším na tvoje příběhy a postřehy, jsem ráda, že už teď dojmy sdílíš na instagramu! Švédskem jsem letos jenom projížděla, ale chtěla bych si udělat několikadenní výlet do Osla a pak do Stockholmu, tak snad se to podaří. Přeji hodně štěstí, ať jsou případné problémy co nejmenší nebo žádné!

    ReplyDelete
  3. Hrozně si to tam užij, jsem zvědavá na články, kde napíšeš jak to tam chodí a třeba v čem se Švédi liší od nás :)
    MyGoldenMind

    ReplyDelete
  4. Hrozně ráda tohle pozoruju u tebe na instagramu a ještě pořád smekám, protože pro mě je tohle ještě pořád něco naprosto nepředstavitelného. Těším se na další fotky a články! A hlavně držím palce, aby si byla se vším spokojená a náležitě si Švédsko užila.

    ReplyDelete
  5. Gratulujem k úspešnému príletu. Dúfam, že sa ti spnia očakávania. :) Vyzeráš mimochodom veľmi sympaticky :)

    ReplyDelete
  6. Ty zní hrozně dobrodružně. Těším se na tvé další vyprávění a zážitky! Ať se ti tam daří!

    ReplyDelete