Moje Rakousko - znovu vidět Alpy, Bregenz, Bodamský jezero & dvoudenní punk ve vlaku

April 15, 2019


Rakousko mám od malička ráda. Můj nejsilnejší zážitek z dětsví je, když jsem poprvé šla po nějakém městě a narazila na noviny položený jen tak na ulici. Vedle nich ležela kasička, kam jste, pokud jste chtěli, mohli hodit euro a noviny si vzít. V té době jsem měla pocit, že Rakousko musí být jinej svět, pokud si tu lidi takhle věří. 

Dneska vím, že Rakousko má svoje mouchy - a není jich málo. Ale stejně se sem občas ráda vracím, třeba vidět tu krásnou přírodu. Nebo kvůli horám, který vám jenom na pohled vezmou dech.

A tak jsme vyrazili s taťkem na dvoudenní výlet až k hranicím s Německem a Švýcarskem. Jen tak, cestovat vlakem, s tím, že si přinejhorším zaplatíme hotel. A veřte nebo ne, ona to nakonec bylo strašně pohodový. Čekala jsem, že budu nonstop rozlámaná, ale ty dva dny jsou úplně v pohodě, většina vlaků jsou moderně vybavený a vlastně jsem se úplně v pohodě vyspala. První den jsme jeli vlakem přes celý Rakousko a k Bodamskýmu jezeru dojeli až kolem pátý. Během tý cesty jsem si střídavě četla na Kindlu a střídavě se kochala výhledem. A pila nejlepší espresso, co jsem kdy ve vlaku koupila.

Kolem pátý jsme teda dojeli k hranicím do města Bregenz. Stojí tady za to vyjet lanovkou na Pfandern. Stojí 11 euro a veřte mi, že jste nikdy 11 euro neutratili líp. Ten výhled je neskutečnej a nahoře je ještě sníh a boží zoopark s jeleny, daňky, divočáky a jinou alpskou zvěří. Chcete!





 A pak jsme obdivovali Bodamský jezero, který bylo úplně teplý a kdyby mě trochu někdo hecnul, asi se tam i vykoupu.

 Do Kankenu jsem sbalila na ty dva dny úplně všechno a nic mi nechybělo - ono taky - co na dva dny potřebujete?


 Bodamský jezero  ♥

No a večer jsme z Bregenzu jeli nočním vlakem zpátky. Tenhle noční vlak jede přes celý Rakousko pomaličku až do Vídně, ale my jsme měli druhej den namířeno ještě do města Klagenfurt, takže jsme vystupovali už v Salzburku. V kupé s náma byli starší Čínani, kteří hrozně chrápali, ale nakonec jsem se docela obstojně vyspala a tu noční jízdu si vlastně i užila.
Příjezd do Salzburku byl ale studenej a trošku šokovej. Přijeli jsme ve dvě ráno, byla zima jako prase a jediný teplý otevřený místo byla čekárna, kde bylo docela plno. Všechno bylo zavřený, nikam se v zimě nedalo jít a já si na chvíli připadala jako uprchlík, bylo mi blbě a chtěla jsem spát. Pak se ale pomalu začalo rozednívat, otevřeli první obchůdek, kde jsem si koupila obří kafe a bylo líp. Občas trochu nepohodlí znamená hodně krásy!

 A jak se rozednívalo, tak se znovu ukázaly Alpy a já mám pocit, že tohle bylo kafe i s tím nejkrásnějším výhledem vůbec...

 A tak jsem po šestý nasedli na další vlak a jeli dál a hory a údolíčka byly ještě krásnější. Prošli jsme si Klagenfurt, ale bohužel už nám nezbyl čas na to vydat se k jezeru. A tak jsme si dali oběd a jeli zase pomalu domů. Tentokrát už úplně.

Víte, mě zkrátka fascinuje, kolik toho jde vidět a zažít jenom protože chceš. A můžeš. Za pár korun. Protože proč ne?

You Might Also Like

7 komentářů